cesky  english  deutsch
Snění - královská cesta k probuzení
Rozhovor s Michaelem Katzem o lucidním snění
Jan Honzík pro Magazín Maitrea (duben 2013, nezkrácená verze)

Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud považoval sny za královskou cestu do nevědomí. Pro Fritze Perlse, zakladatele Gestalt terapie, byly sny zase královskou cestou k integraci osobnosti. Současný americký psycholog Michael Katz nazývá snění – v souladu s tibetskou jógou snu – „královskou cestou k osvícení“. 

Portrait with ArtMohl bys prosím vysvětlit, jaký je rozdíl mezi prací se sny v psychoterapii na Západě a tradiční tibetskou jógou snu?
Ve stručnosti bychom mohli říci, že západní psychoterapie se zabývá především interpretací snů, zatímco smyslem tradiční tibetské jógy snu je duchovní rozvoj.

V tibetské józe snu se tedy nepracuje s interpretacemi snů?
Tradiční tibetská medicína využívá interpretaci snů pro léčebné účely, ale co se týká psychologického využití, není to běžné. V tibetské medicíně někdy lékaři interpretují sny, za účelem diagnózy nemoci. Tibetská jóga snu je využívá především pro duchovní práci, nikoli jako způsob léčení.

Ty jsi psycholog a také praktikuješ tibetský buddhismus. Jak pracuješ se sny ty?
Při terapii používám některé západní způsoby práce se sny, například ty, které pocházejí z Gestalt terapie. Pokud ovšem vyučuji jógu snu, tak se zaměřuji spíš na rozvinutí lucidity a uvědomění během snů, což má duchovní význam. A také to souvisí s přípravou na smrt a posmrtné stavy (tzv. barda – pozn. red.), kterými podle tibetského buddhismu procházíme mezi jednotlivými zrozeními.

Můžeš říci ještě více o tom, jak můžeme využívat sny k léčebným účelům?
Například Gestalt terapie, která byla mimochodem ovlivněna také buddhismem, považuje sny za naši projekci, v níž se odhalují různé aspekty nás samých. Mnohdy jsou to právě ty aspekty, kterých si nejsme vědomi. Fritz Perls, zakladatel Gestalt terapie, říkal, že sny jsou královskou cestou k integraci. Protože teprve když si tyto nevědomé části uvědomíme, můžeme je integrovat, což je právě z hlediska psychoterapie léčivé. Význam terapeutické práce se sny zdůrazňoval také Sigmund Freud, Carl Jung, zakladatel psychodramatu J. L. Moreno a další psychologové.

Může být tibetská jóga snu nápomocná i v rámci psychoterapeutického procesu?
Ano. Pokud se třeba někdo stane lucidním během noční můry, může si uvědomit, že to, co prožívá, je v nějakém smyslu pouhá iluze. Že mu to neublíží, protože to není nic skutečného.  Díky tomu se může vypořádat se svým strachem z dané věci, který třeba prožívá i v bdělém stavu. Znám člověka, který tímto způsobem úplně překonal svou fobii z hadů. Bohužel, takové snové zkušenosti můžeme v rámci terapie stěží záměrně navodit, což jejich terapeutické využití omezuje. Někdy můžeme v terapii zpracovat svůj sen následně pomocí psychodramatu nebo hypnózy.

Může nám lucidní snění nějak pomoci také v případě tělesných onemocnění?
Ano. Znám řadu případů, kdy se lidem zlepšil zdravotní stav poté, co dokázali zpracovat nějaký problém v rámci lucidního snění. Znám člověka, který se tak vyléčil z rakoviny, i když je samozřejmě těžké prokázat, že se to stalo právě díky lucidnímu snění. Mnohdy je nemoc podmíněna našimi emocemi nebo mentálními postoji a její vyléčení předpokládá, že těmto souvislostem porozumíme. Sny v tom mohou pomoci. Těžko se s tím ale pracuje systematicky, protože nemůžeme naplánovat, co se nám nebo našim klientům bude zdát.

K čemu všemu je tedy podle tebe lucidní snění dobré?
Jednak k léčení, jak jsme o tom teď mluvili, a jednak k duchovnímu rozvoji. V tibetské józe snu mluvíme o dvou rozdílných cestách. V rámci první musíme vyvinout luciditu, tj. schopnost uvědomovat si, že právě sníme. Lucidní snění může být příležitostí k novému řešení problémů, k tvořivosti nebo k meditační praxi. Někteří snící prý dokáží ve snu cestovat a vstupovat do kontaktu s jinými lidmi a bytostmi. V rámci druhé cesty, které říkáme praxe přirozeného světla, rozvíjíme v rámci spánku uvědomění, které je mimo naši běžnou mysl. Druhá cesta je z hlediska tibetského buddhismu mnohem důležitější, protože jejím cílem je osvícení.

Je možné dělat ve snu také meditaci vhledu (vipassaná)?
Pokud je člověk schopen ve snu meditovat, pak se může věnovat jakékoli meditaci, i meditaci vipassaná. V lucidním stavu mohu být účinky meditace dokonce silnější, neboť zde využíváme své mentální tělo a nejsme omezováni naším fyzickým tělem.

Znamená to tedy, že naše sny nejsou tvořeny jen našimi představami a pojmy? Vipassaná je totiž někdy popisována jako meditace, při níž se zabýváme „skutečnými jevy“, v protikladu k významovým obsahům pojmů či představ…
Sny jsou projevem naší mentální činnosti a nejsou žádnou „absolutní skutečností“ v buddhistickém smyslu. Otázkou je, zda je svět, který zažíváme v bdělém stavu, skutečnější a do jaké míry je i on mentální konstrukcí, jak to chápe buddhistická tradice.

Existuje podle tibetského buddhismu nějaký zásadní rozdíl mezi snem a každodenní realitou?
Buddha někdy říkal, že vše, s čím se v životě potkáváme, je jako sen, iluze, májá. Zdá se, že současní vědci dospívají k podobným závěrům, když tvrdí, že veškerá hmota je vlastně prázdná. Částice tvořící hmotu jsou v neustálém pohybu. Například tenhle stůl je z fyzikálního hlediska tvořen z devadesáti devíti procent prázdným prostorem, i když na něj teď můžu zaklepat. Materiální svět považujeme obvykle za skutečnější, protože jakožto lidé máme podobné dispozice a sdílíme podobné způsoby vnímání založené na našich tělesných smyslech. Proto je pro nás snazší shodnout se ohledně věcí v hmotném světě. Jiné bytosti mají jiné dispozice a jiné vnímání světa. Náš běžný svět také obvykle prožíváme tak nějak živěji, ale to nemusí být pravidlo. Pokud se staneme lucidními, můžeme iluzornost snu prokouknout.  A podobně lze prokouknout iluzornost naší každodenní reality, tak jako třeba indičtí mahásidhové, kteří údajně dokázali létat vzduchem, procházet zdmi, chodit po vodě a podobně. Dokázali ovlivňovat naší běžnou realitu podobně jako dokáží někteří ovládat snovou realitu díky lucidnímu snění.

Do jaké míry můžeme důvěřovat informacím, které k nám přijdou ve snech? Jak poznáme, jestli je sen jen naše projekce, nebo jestli vypovídá něco objektivního?
Někdy můžeme mít tzv. jasnozřivé sny. Může se v nich ukázat třeba něco z budoucnosti nebo něco, k čemu nemá naše běžné vědomí přístup. Je těžké rozlišit, kdy jde o naši projekci podmíněnou přáními či obavami a kdy se jedná o skutečnou jasnozřivost. Další otázkou je, jestli je takový sen lucidní (tzn. víme, že sníme), nebo nikoli. Můj tibetský učitel Čhogjal Namkhai Norbu říká, že rozlišit mezi jasnozřivým snem a projekcí je záležitostí intuice a zkušenosti.

Existují nějaká nebezpečí spojená s lucidním sněním, na něž bychom si měli dát pozor? Carlos Castaneda popisuje v jedné knize, jak se ztratil ve vlastním snovém světě a jeho učitel Don Juan se za ním musel vypravit, aby ho přivedl zpět…
Všechno v životě má svá rizika, ale nemyslím si, že by snění přinášelo větší rizika než běžný život. Já jsem se s tím, co Castaneda popisuje, osobně nesetkal, ani žádný z mých studentů. Někdy zažívají lidé intenzivní noční můry, setkání s příšerami a podobně. Někteří lidé říkají, že měli kontakt s bytostmi z jiných dimenzí, které je ohrožovaly. Já věřím, že to je možné.

Jak se můžeme chránit proti takovým bytostem, které potkáme během snění?
Existuje relativní ochrana a absolutní ochrana. Relativní ochranu poskytují v tibetské tradici například rituální předměty požehnané mistrem, mantry nebo speciální ochranné meditace. Pokud jsme ve snu lucidní, máme také víc možností se chránit, protože je naše mysl díky luciditě silnější. Když se setkáme v lucidním stavu s nějakou příšerou – ať už je to naše projekce nebo bytost z jiné dimenze –  můžeme vědomě zvolit nějakou strategii, jak se s ní vypořádat – poškrábáme ji za uchem, staneme se většími než ona a podobně. A absolutní ochranu můžeme získat jen díky uvědomění si skutečné podstaty naší mysli. 

Nejsme druhý den unavení, když se během spánku věnujeme lucidnímu snění?
To je obvyklá obava, ale nemyslím si, že by to byl problém. Problémem je spíš, když se lidé snaží o lucidní snění tak moc, že nedokáží normálně usnout. To se občas stává.

Jaký je rozdíl mezi lucidním sněním a astrálním cestováním?
Není to totéž, ale mohou se překrývat. Ten, kdo lucidně sní, může podobně jako při astrálním cestování navštěvovat různá místa v různých dimenzích. V tibetské józe snu se mluví o iluzorním či mentálním snovém těle. Věnuje se tomu jedna z šesti Náropových nauk. Pokročilí jogíni jsou schopni ovládat své mentální tělo, pohybovat se v něm na vzdálená místa, učinit jej viditelným pro jiné lidi, komunikovat jeho prostřednictvím s bytostmi v jiných dimenzích a podobně. Někdy mohou mít lidé zkušenost s mentálním tělem zcela spontánně, ale obvykle to předpokládá důkladný trénink.

Může se každý věnovat lucidnímu snění? Doporučil byste to komukoli?
Někteří lidé mají k lucidnímu snění lepší předpoklady než jiní, ale principiálně se tomu může věnovat každý, má-li dostatečně silný záměr a disciplínu.

Jaký byl tvůj nejzajímavější zážitek při lucidním snění?
Během jednoho retreatu jsem měl lucidní sen, ve kterém jsem stál na vrcholku vysoké hory a pozoroval překrásné údolí pod sebou. Pak jsem si uvědomil, že jsem ve snu a že bych tedy mohl  skočit z té hory dolů, a tak jsem to udělal. Bylo k tomu potřeba sebrat hodně odvahy a důvěřovat, že jsem opravdu ve snu. Když jsem to pak vyprávěl svému učiteli, řekl mi, že jsem právě složil „řidičskou zkoušku“.