cesky  english  deutsch
Japonské krajiny 1 Smrt – průvodce a spojenec

Smrt je nevyhnutelnou součástí života. Je jisté, že jednou zemřeme, jen nevíme kdy. Můžeme na to být připraveni? V rámci kurzu budeme pracovat s vědomím vlastní smrti, abychom ji učinili svým spojencem na cestě životem a byli lépe připraveni, až skutečně přijde. Přijetí vlastní pomíjivosti je také předpokladem smysluplné podpory při doprovázení umírajících.

Co bude součástí programu:
- Jaké to bude, až budu umírat? Technika inspirovaná americkou thanatoložkou a zenovou mistryní Joan Halifaxovou a její knihou Being with Dying
- Smrt jako rádce - šamanská cesta inspirovaná učením Dona Juana.
- Jak doprovázet člověka ve změněném stavu vědomí - technika inspirovaná A. Mindellem a procesově orientovanou psychologií.
- Snění a barda. Práce se sny jako příprava na procházení posmrtnými stavy.
- Zčeřené vlny našeho života - jak splatit své dluhy a do čeho investovat? Technika inspirovaná knihou amerického existenciálního psychologa I. D. Yalloma Pohled do slunce a zákonitostmi karmy
- Meditativní setkání s pomíjovostí a vylaďování pozitivních stavů mysli - buddhistické techniky "nesmrtelnosti"
- Sdílení osobních témat a diskuse o praktických aspektech umírání v Čechách
 
Termín:
26. - 28. října 2018
Kurz začíná se v pátek v 18 hodin a končí v neděli ve 13 hodin.

Lektoři: Jan Honzík a Slávek Keprt
Místo konáníBývalý kapucínský klášter v Mnichově Hradišti (foto a mapa zde)
Kurzovné: 3500 Kč (včetně ubytování)
Ubytování
 a strava: 
Ubytování je zajištěno v prostorách kláštera a je v ceně kurzu. Stravování si zajišťují účastníci sami. Je možné využít nedalekých restaurací nebo kuchyňky v klášteře.
Počet účastníků/účastnic: max. 16


  přihláška 

 
Ohlasy účastníků


Perfektně vedený a organizovaný seminář konající se v nesmírně okouzlujícím, klidném a duchovně nabitém místě mě prostřednictvím dotyku se smrtí přivedl opět k novým dimenzím života. Díky. ~ Standa Drda
--
Díky kurzu jsem si znovu a silně uvědomil, jak moc je z hlediska budoucí smrti důležitá přítomnost. Že není nic důležitějšího, než být si stále plně vědom, co se v přítomném okamžiku děje: ve mně, se mnou a kolem mě. Kurz (konaný nadto v mimořádně krásném prostředí!) mne ztišil, stáhl dovnitř a do TEĎ. A umenšil můj strach ze smrti – i tím, jak nápaditě nabízel k procítění, prožití a sdílení různé fasety tohoto velkého tématu a inspiroval k dalším krokům. Děkuji Honzovi a Slávkovi za velmi citlivé průvodcovství. ~ Milan Ohnisko
--
Ogaři, díky za seminář jako prostor, který nechal vykrystalizovat tomu, co je pro mě v mém životě důležité a co jen zaclánějící harampádí. A též díky za poznání způsobu, jak lze celé to panoptikum “já” v klidu, zpoza kamen, sledovat. ~ Dana Burianová
--
Kurz byl pro mě velkým přínosem, zejména v rovině emoční, kde se mi propojily oblasti, doposud nespojené. Ještě jednou díky! ~ Julie Zelená
--
Ahoj Honzo a Slávku, ... K mému překvapení pořád ten seminář dojíždí, každou noc se mi zdá o smrti- v dobrém, nic děsivého. Seminář byl nenápadně silný. Setkala jsem se se svým absolutním plus i absolutním mínus svého života a jak jsem je tak ve svém nitru zkonfrontovala došlo k uzdravení mnoha ran, za silného spolupůsobení vaší přítomné soucitné pozornosti. To je vlastně to nejvíc, co můžeme druhým dát. To opravdu duši uzdravuje. ~ Kamila Kohoutová
--
Ještě jednou děkujeme všem za setkání. Bylo to, jako by nás obklopovala jedna hřejivá náruč, která nás mateřsky objala v bolesti i radosti, ať už sdílené nebo prožívané tiše. Připomínáme si moudrou Smrt za levým ramenem a Život v každém okamžiku a "šťastny ať jsou všechny cítící bytosti ve všech směrech". Mrzelo nás, že jsme se nestihli se všemi rozloučit. Máváme všem vám, se kterými jsme to nestihli, srdečně dodatečně:-) Někde na kraji Mnichova Hradiště jsme se Zdendou zastavili a zarazili se nad spěchem, se kterým jsme odjeli z kláštěra. Otočili jsme to a jeli zpátky - rozloučit se a poděkovat místu a Duchu, který nás po celou dobu provázel. Zapadalo slunce a všechno do sebe. ~ Věrka a Zdeněk
--
Téma smrti mě oslovuje už delší dobu. Vnímám ho jako moc důležité - jak pro mě samotnou, tak pro společnost. Myslím si, že je zapotřebí se občas zastavit a uvědomit si pomíjivost všeho, pocítit vděčnost a pokoru. Seminář Smrt – spojenec a průvodce byl pro mě dalším přiblížením se tomuto tématu. Přesto, že jsem si pročetla program semináře, neuměla jsem si moc představit, co se tam vlastně bude dít. Dělo se toho mnoho. Zážitků, sdílení, slz a smíchu bylo tak akorát a k tomu magické prostředí kláštera parádně dokreslilo atmosféru. Honza se Slávkem jsou lidé na správném místě a jsou – jedním slovem - báječní. Pod jejich citlivým, velkorysým a zároveň zábavným vedením jsem neměla problém se otevřít a sdílet. Ani chvilku jsem se nenudila. Po celou dobu jsem cítila atmosféru důvěry a bezpečí. Nejvíc ze všeho jsem si užila úkol, který plnil každý sám venku... Děkuju!  ~ Markéta O.
--
Kurz splnil a předčil moje očekávání. Pozitivním způsobem předestřel smrt a umírání jako něco, co může být v životě přínosem, nejen strašákem. Cítím po letech velkou úlevu z toho, že jsem konečně mohla o smrti otevřeně hovořit a netvářit se, že neexistuje. Kurz velmi šikovně ukázal, jakým způsobem má člověk přistupovat ke svému životu nyní, aby v budoucnosti nemusel litovat, že něco neprožil, nebo nenaplnil svůj život tak, jak by býval potřeboval. Ukázal cestu, jak i ve svém vlastním umírání člověk může být učitelem pro druhé. Též mě nadchla práce ve skupině, kterou jsem v takovéto formě zažila poprvé. Vyslechnout často nelehké osudy ostatních účastníků skupiny, prožít jejich obavy a smutky, to bylo něco, co člověka nenechá chladným a donutí ho podívat se na svůj vlastní život z jiné perspektivy a uvědomit si, že není jediný, kdo prožívá nějaké trápení. Můj velký obdiv zasluhují i terapeuti, kteří velmi trpělivým a citlivým způsobem celý kurz vedli. Kurz rozhodně doporučuji úplně všem , kdo mají potřebu mluvit o smrti a strachu z ní. Cítím se nyní s pocitem vlastní konečnosti rozhodně mnohem smířeněji než kdykoli před tím a smrt mě již přestala děsit. Díky moc. ~ Romana Venerová
--
... Kurz mi změnil pohled na smrt, pomohl ji přijmout do současného života a vzít ji opravdu za svého spojence, což mi ještě minulý pátek přišlo jako nemožné. Nevím dnes přesně, jak bych se zachovala, kdyby na mě nebo na moji rodinu nyní ukázala či sáhla, ale vnitřně z toho cítím menší úzkost a strach. A navíc se otevřela možnost o smrti nahlas mluvit. Bavilo mě sdílet jiné světy s ostatními z kurzu a díky tomu otevřít takovou tu svoji "ohrádku" kolem a nechat dveře otevřené... Ocenila jsem práci s tělem. Nechat tělo mluvit přes gesta mi přišlo jiné a úlevné. Sama za sebe mám pocit, že v "hlavě" jsem příliš moc. Nemám, co bych kurzu vytkla, přišlo mi, že to tak hezky plynulo i přes Honzův odjezd... Tak bych Ti ráda ještě jednou poděkovala, za to jak jsi tam s námi byl a taky za Tvůj smysl pro humor - ten mě bavil. ~ Olga Suchá



 
►►
 Rozhovor s J. Honzíkem o smrti a umírání