Bioenergetika
Průkopníkem soustavné psychoterapeutické práce s tělem byl v období mezi světovými válkami rakouský psychoanalitik Wilhelm Reich. Reich se opíral o představu, že všechny psychické i tělesné pochody mají společný energetický zdroj. U lidí psychicky nemocných je zdroj energie zablokován, jejich látková výměna je nedostatečná, napětí se jim hromadí v těch částech těla, v nichž kdysi (rozuměj v dětství) došlo k zabrždění pudových impulsů. Např. člověk, který měl chuť ze vzteku někoho kousat, cítí trvalé napětí v čelistech. Staženou oblast nazýval Reich svalovým krunýřem - ten někdy kryje celé tělo, někdy jen jeho část. Nejsnazší cestou uvolnění zablokované energie je intenzivní dýchání. Během něj se dostavují velmi intenzivní - často i nepříjemné - tělesné pocity (např. mravenčení, pocity tlaku, křeče), po nichž tělo spontánně uvolňuje tenzi i zablokované emoce. Klient začne plakat, křičet, smát se, jakoby nezávisle na své vůli. Emoce se vynořují samy, souběžně s nimi se vynořují i vzpomínky, umožňující terapeutovi vyložit význam vybavovaných obsahů. Terapeut může napomáhat odplavování tenze i tím, že rukou tlačí na skupinu svalů, v nichž je klientovo napětí soustředěno. Po jisté době terapeutické práce, obvykle po několika měsících, může klient zažít zvláštní reflex, který jeho tělem proběhne jako vlna následovaná neobvyklým uvolněním. Reich mu říkal orgastický reflex, protože předpokládal jeho úzké spojení se sexualitou. Tento předpoklad už nesdíleli všichni Reichovi pokračovatelé, nicméně vyvolání zmíněného reflexu je mezi nimi dosud považováno za důležitý mezník terapie, jehož dosažení motivuje klienta k další práci na sobě.
Bioenergetika je zvláště vhodným terapeutickým přístupem u tzv. psychosomatických nemocí, které klient vnímá především jako poruchy tělesných funkcí. Klient ale musí být ochoten přijmout předpoklad, že ve hře jsou i psychické faktory, a musí mít chuť pracovat na jejich objevování. Z neurotických potíží jsou pro bioenergetiku vhodným polem ty, jež se zřetelně projevují tělesně. Akutní psychózy se pro tento druh terapie nehodí. Bioenergetičtí terapeuti podávají zprávy o úspěších při léčbě chronických depresí.
Cílem bioenergetické terapie je uvolnění klientových energetických rezerv, odblokování zón, v nichž se dříve usídlilo napětí, a zpracování souvisejících vnitřních psychických konfliktů. Úspěšně léčený klient je spontánnější, jeho vědomí je rozšířené. Alexander Lowen, nejvýzmanější Reichův žák a zakladatel bioenergetické anylýzy, popisuje vědomí jako kužel reflektoru, přičemž rozšířené vědomí může znamenat buď širší záběr světelného kužele, nebo jeho větší pohyblivost. Klientovy pocity se s postupem terapie dostávají do většího souladu s jeho myšlenkami, je lépe schopen ztotožnit se s nadosobními principy (jakými jsou např. láska k pravdě, odmítání ničivé agresivity apod.). Toto uznání sjednocujících nadosobních principů nesmí být terapeutem vynucováno, má proběhnout samovolně. Přitakání nadosobním principům završuje proces reorganizace klientovy osobnosti; přijatý princip umožňuje zachovávat rovnováhu tak, jako se hodiny mohou řídit podle pravidelného rytmu svého setrvačníku. Klient pak už nemusí plýtvat energií na rozhodování, na testování různých cest.
------------------------------------------------------------------------------
tento článek byl s drobnými úpravami převzat ze serveru help24.cz
Průkopníkem soustavné psychoterapeutické práce s tělem byl v období mezi světovými válkami rakouský psychoanalitik Wilhelm Reich. Reich se opíral o představu, že všechny psychické i tělesné pochody mají společný energetický zdroj. U lidí psychicky nemocných je zdroj energie zablokován, jejich látková výměna je nedostatečná, napětí se jim hromadí v těch částech těla, v nichž kdysi (rozuměj v dětství) došlo k zabrždění pudových impulsů. Např. člověk, který měl chuť ze vzteku někoho kousat, cítí trvalé napětí v čelistech. Staženou oblast nazýval Reich svalovým krunýřem - ten někdy kryje celé tělo, někdy jen jeho část. Nejsnazší cestou uvolnění zablokované energie je intenzivní dýchání. Během něj se dostavují velmi intenzivní - často i nepříjemné - tělesné pocity (např. mravenčení, pocity tlaku, křeče), po nichž tělo spontánně uvolňuje tenzi i zablokované emoce. Klient začne plakat, křičet, smát se, jakoby nezávisle na své vůli. Emoce se vynořují samy, souběžně s nimi se vynořují i vzpomínky, umožňující terapeutovi vyložit význam vybavovaných obsahů. Terapeut může napomáhat odplavování tenze i tím, že rukou tlačí na skupinu svalů, v nichž je klientovo napětí soustředěno. Po jisté době terapeutické práce, obvykle po několika měsících, může klient zažít zvláštní reflex, který jeho tělem proběhne jako vlna následovaná neobvyklým uvolněním. Reich mu říkal orgastický reflex, protože předpokládal jeho úzké spojení se sexualitou. Tento předpoklad už nesdíleli všichni Reichovi pokračovatelé, nicméně vyvolání zmíněného reflexu je mezi nimi dosud považováno za důležitý mezník terapie, jehož dosažení motivuje klienta k další práci na sobě.Bioenergetika je zvláště vhodným terapeutickým přístupem u tzv. psychosomatických nemocí, které klient vnímá především jako poruchy tělesných funkcí. Klient ale musí být ochoten přijmout předpoklad, že ve hře jsou i psychické faktory, a musí mít chuť pracovat na jejich objevování. Z neurotických potíží jsou pro bioenergetiku vhodným polem ty, jež se zřetelně projevují tělesně. Akutní psychózy se pro tento druh terapie nehodí. Bioenergetičtí terapeuti podávají zprávy o úspěších při léčbě chronických depresí.
Cílem bioenergetické terapie je uvolnění klientových energetických rezerv, odblokování zón, v nichž se dříve usídlilo napětí, a zpracování souvisejících vnitřních psychických konfliktů. Úspěšně léčený klient je spontánnější, jeho vědomí je rozšířené. Alexander Lowen, nejvýzmanější Reichův žák a zakladatel bioenergetické anylýzy, popisuje vědomí jako kužel reflektoru, přičemž rozšířené vědomí může znamenat buď širší záběr světelného kužele, nebo jeho větší pohyblivost. Klientovy pocity se s postupem terapie dostávají do většího souladu s jeho myšlenkami, je lépe schopen ztotožnit se s nadosobními principy (jakými jsou např. láska k pravdě, odmítání ničivé agresivity apod.). Toto uznání sjednocujících nadosobních principů nesmí být terapeutem vynucováno, má proběhnout samovolně. Přitakání nadosobním principům završuje proces reorganizace klientovy osobnosti; přijatý princip umožňuje zachovávat rovnováhu tak, jako se hodiny mohou řídit podle pravidelného rytmu svého setrvačníku. Klient pak už nemusí plýtvat energií na rozhodování, na testování různých cest.
------------------------------------------------------------------------------
tento článek byl s drobnými úpravami převzat ze serveru help24.cz
bioenergetika psychoterapie |